Podle jejího vyjádření se vše seběhlo nečekaně. Byla na cestě, aby odvezla své dcery do školy, když náhle pocítila zcela jasný signál, že se něco děje. Vzápětí jí selhalo srdce. Přestala dýchat. Lékaři ji dokázali oživit až po 24 minutách klinické smrti.
„První, co jsem cítila, byl absolutní klid. Byla to úleva, jako když konečně sundáte těžký batoh po nekonečném pochodu. Žádná bolest, žádný strach. Jen klid,“ popisuje Tessa.
Byla mimo vlastní tělo
Tessa Romero tvrdí, že během tohoto stavu zažila mimotělní vnímání. Měla pocit, že se vznáší nad svým tělem a sleduje jej shora. Popisuje také, že měla plnou kontrolu nad „novou verzí“ svého já – byla bdělá, vnímavá, a přesto s nikým z přítomných v místnosti nebyla v kontaktu. Nikdo ji podle ní neviděl ani neslyšel.
Zajímavý je i popis návratu do reality. „Po probuzení jsem měla zvláštní pocit, jako by svět prošel nějakým starobylým filtrem. Čas plynul jinak. Všechno se zdálo nabité významem, jako by každý detail měl smysl,“ říká.
Její vnímání smrti se změnilo
Tessa Romero o svém prožitku mluví s jistotou. Odmítá představu, že by šlo jen o halucinaci nebo výplod mozku při selhání kyslíkového zásobení: „Vím, co jsem prožila. Nebyl to sen. Bylo to skutečné. A nebyla to zkušenost, kterou bych chtěla bagatelizovat nebo romantizovat. Ale změnila mě.“
Tato žena dnes říká, že se už smrti nebojí. Předtím ji naplňovala úzkostí – kvůli bolesti, nejistotě, temnotě. Po tomto zážitku vnímá smrt jako přechod, nikoliv jako konec. Přiznává, že zdravotní problémy měla už delší dobu, ale lékaři nedokázali najít konkrétní příčinu. Její tělo podle jejích slov „zkrátka vypínalo“ bez jasného důvodu.
Její příběh zaujímá nejen laiky, ale i odborníky, kteří se fenoménem klinické smrti dlouhodobě zabývají. Přesto zůstává otázka: viděla Tessa skutečně „druhý břeh“, nebo šlo o komplikovaný neurobiologický proces, který ještě zcela nechápeme? Ať už je odpověď jakákoliv, pro Tessu Romero je jasné jedno – její vztah ke smrti se navždy změnil.
