Dvakrát proti stejné nemoci
Anička Slováčková rakovinu překonala poprvé v roce 2019. Podstoupila náročnou léčbu, operaci a náročné období proměnila ve zkušenost, o kterou se rozhodla podělit s ostatními. Nezůstala jen u osobních výpovědí. Spolupracovala na projektech pro onkologicky nemocné děti a společně se zpěvákem Pokáčem vydala píseň I když jsme plešatý, která s nadhledem a lehkostí otevřela těžké téma.
V roce 2023 se Aničce nemoc vrátila. Tentokrát agresivněji. Přesto ani tehdy nepřestala komunikovat se svými fanoušky. Mluvila o temných chvílích, o strachu, ale i o tom, co jí dává smysl. Na začátku roku 2025 vznikla její poslední píseň Jsi ve mně napořád, ve spolupráci se zpěvákem Lipem. Sama k ní napsala, že je o naději, smíření, ale i o tom, že má smysl bojovat, dokud je to jen trochu možné.
Slova, která dodávají sílu
Po její smrti zaplavily sociální sítě stovky vzkazů. Nešlo jen o kondolence. Mnozí lidé sdíleli vlastní příběhy a zkušenosti, v nichž hrála roli právě Anička. „Byla jste mi v prvních dnech mé nemoci inspirací a důkazem, že se svět nezbořil,“ napsala jí jedna z onkologických pacientek. Další dodala: „Děkuji za všechno, co jste nám stihla předat. S dovolením si kousek Vaší odvahy, pokory a laskavosti nechám v sobě.“
Takových zpráv se objevily desítky. Anička Slováčková se stala pro mnohé symbolem síly. Ne proto, že by nemoc porazila, ale proto že ji dokázala přijmout, mluvit o ní bez zbytečné patetiky a zároveň si uchovat chuť žít. A právě v tom je její odkaz nejsilnější.
Inspirace, která nezmizí
Anička Slováčková nebyla jen zpěvačkou a herečkou. Byla veřejnou osobností, která se nebála být zranitelná a lidská. Díky tomu její slova rezonovala u těch, kteří čelí rakovině sami, nebo ji zažívají v okruhu svých blízkých. Její odkaz není o tom, že by vše zvládala bez emocí, ale o tom, že se nebála o emocích mluvit.
I po své smrti tak zůstává přítomná. V písních, vzpomínkách, a především v příbězích těch, kterým pomohla. Ať už přímo, nebo nepřímo. Pro spoustu lidí navíc nikdy nepřestane být vzorem.
