Podle legendy má podobu vysoké, étericky krásné ženy s dlouhými černými vlasy a bledou, téměř průhlednou pokožkou, která splývá se sněhovou krajinou. Její bezbarvý obličej zdobí modré rty a pronikavé oči, které v těch, na něž spočinou, vyvolávají smrtelnou hrůzu. Yuki-onna nosí bílé kimono, ale některé verze legend ji popisují jako zcela nahou.
Její pohyb je neuvěřitelně lehký. Vznáší se nad zemí a nezanechává za sebou žádné stopy. Některé prameny dokonce tvrdí, že nemá nohy, což je typickým znakem mnoha japonských duchů. Jednou z jejích děsivých schopností je schopnost měnit podobu. Dokáže se rozplynout v mlhu nebo sněhovou vánici a bez varování udeřit na svou oběť.
Pověsti o kruté zimní paní se liší
Yuki-onna je postava, která se v různých japonských prefekturách objevuje v odlišných podobách. Někde je popisována jako nemilosrdná bytost, která v zasněžených bouřích láká poutníky, svádí je z cesty a nechává je umrznout. Jinde se říká, že se pokouší s pocestnými navázat rozhovor. Pokud ji ignorují, nechá je jít, ale pokud odpoví, svede je do hlubin sněhu a zmizí.
Existuje i méně děsivá verze příběhu, která popisuje Yuki-onna jako princeznu z Měsíce. Nudí se na své domovské planetě, a tak sestoupí na Zemi. Zde však uvízne a zůstane navždy spjatá se zimními bouřemi.
Legenda o dřevorubcích a osudném tajemství
Nejznámější příběh o Yuki-onně vypráví o starém dřevorubci Mosakuovi a jeho mladém učni Minokičim. Jednoho dne je v horách překvapí krutá sněhová bouře, a tak se ukryjí v malé chatrči. Uprostřed noci se dveře rozletí a dovnitř vklouzne nádherná žena v bílém kimonu. Přistoupí k Mosakuovi a jemně na něj dýchne. V mžiku ho pokryje led a promění ve zmrzlou sochu.
Minokičimu však Yuki-onna daruje život. „Neměj strach,“ šeptá. „Dnes tě nechám žít. Jsi příliš mladý na smrt. Ale pokud o mně někomu povíš, vrátím se a zabiju tě.“
Minokičimu se podaří vrátit do vesnice. Roky plynou a on na děsivý zážitek zapomíná. Ožení se s krásnou ženou jménem Ojana a narodí se jim děti. Jednoho zimního večera, když spolu sedí u krbu, si Minokiči všimne, jak moc mu jeho manželka připomíná sněžnou ženu, kterou kdysi potkal. A tak jí vypráví o strašidelném setkání s Yuki-onnou. V tu chvíli jeho manželka zbledne a její tvář se změní. „Hlupáku!“ vykřikne. „To já jsem Yuki-onna! Přísahal jsi, že o mně nikdy nepromluvíš!“
Minokiči už se smiřuje se smrtí, ale tentokrát se Yuki-onna nad ním slituje. „Máš děti. Kvůli nim tě ušetřím. Ale pokud se k nim někdy zachováš zle, vrátím se a zabiju tě!“ A s těmito slovy se promění v mlhu a zmizí navždy.
Yuki-onna zosobňuje krásu i krutost zimy
Yuki-onna je jedním z nejfascinujících přízraků japonského folklóru. Není jen zlým duchem. Zosobňuje krutost i krásu zimy. Její legendy varují před nevyzpytatelností přírody, ale také ukazují, že i nejděsivější bytosti mohou mít v sobě soucit.
Zima s sebou přináší mráz, sníh a dlouhé noci. Kdo ví? Možná právě v těchto dnech, kdy se venku prohání vánice, se dívá z temnoty ladná silueta ženy v bílém…
