Mýtus číslo 2: Velký bílý žralok je nejnebezpečnější
Filmy nás často přesvědčují, že velký bílý žralok je nejagresivnější a nejnebezpečnější druh. Jacques Cousteau však označil za nejnebezpečnější žraloka bělavého. Tento druh žije v hlubokých vodách a lidé se s ním setkávají jenom zřídka. Velký bílý žralok má na svědomí mnoho útoků, ale většinou útočí z omylu.
Mýtus číslo 3: Žraloci cítí krev na kilometry daleko
Ve filmech žraloci okamžitě cítí kapku krve ve vodě a vyrážejí na lov. Ale jak je to ve skutečnosti? Žraloci sice mají vynikající čich, ale jedna kapka krve se ve vodě rychle rozptýlí. Silné pachy, jako rybí olej, mohou žraloci cítit až na čtvrt míle, ale kapka krve není dostatečně silná na to, aby ji zachytili na velkou vzdálenost.
Mýtus číslo 4: Všichni žraloci útočí na lidi
Filmy nám ukazují žraloky jako neustálou hrozbu. Pravda je však jiná. Z více než 400 druhů žraloků je pouze několik desítek případů útoků na lidi. Většina žraloků loví menší kořist, jako jsou ryby a bezobratlí. Některé druhy (například žralok velrybí) se živí planktonem a vůbec nejsou pro lidi nebezpečné.
Mýtus číslo 5: Žraloci musí neustále plavat
Mnoho lidí věří, že žraloci musí neustále plavat, aby přežili. Ale není to pravda pro všechny druhy. Některé druhy žraloků (například žralok písečný nebo žralok tygří) dokážou dýchat i bez neustálého pohybu. Používají své tvářové svaly k nasávání vody přes žábry.
Mýtus číslo 6: Žraloci loví lidi pro zábavu
Představa, že žraloci cíleně loví lidi, je nesmyslná. Pokud by to byla pravda, počet útoků by byl mnohem vyšší. Například v roce 2022 bylo zaznamenáno jen 57 nevyprovokovaných útoků. Žraloci většinou lidi ignorují a loví menší kořist. Útoky se dějí zřídka a často omylem.
Mýtus číslo 7: Žraloci své oběti stahují pod vodu
Filmové scény často zobrazují žraloky, jak táhnou své oběti pod vodu. Ale skutečnost je jiná. Žraloci často vypustí lidi po prvním kousnutí, protože je nezajímá lidské maso. Loví svou kořist rychle a efektivně. Filmy dramatizují jejich chování pro efekt.
Mýtus číslo 8: Žraloci jsou pomstychtiví
Filmy nás přesvědčují, že žraloci se mstí lidem, kteří jim ublížili. Ale žraloci nemají schopnost pomsty. Když útočí, je to většinou z omylu nebo zvědavosti. Odborníci radí zůstat klidní a udržovat oční kontakt, aby žralok odplul.
Mýtus číslo 9: Žraloci nemají predátory
Spousta lidí si myslí, že žraloci nemají predátory. Ale není to pravda. Menší druhy žraloků se stávají kořistí pro jiné mořské tvory, jako jsou kosatky, krokodýli a větší žraloci. Největším predátorem žraloků je však člověk, který je loví pro jejich ploutve, maso a kůži.
Mýtus číslo 10: Megalodoni stále existují
Představa, že megalodoni, největší žraloci, stále žijí v hlubinách oceánů, je lákavá. Ale pokud by megalodoni stále existovali, našli bychom důkazy v podobě obřích kousanců nebo zubů. Megalodoni žili v teplých vodách a nemohli by přežít v chladných hlubinách.
Žraloci jsou fascinující tvorové, kteří si zaslouží náš respekt a porozumění. Filmy často zkreslují jejich skutečné chování a vytvářejí mýty, které neodpovídají realitě. Pokud se o nich chceme dozvědět více, musíme se zaměřit na skutečná fakta.
