Matka malého Nolana se dodnes nesmířila s tím, že její synek už není a ona, která ho měla chránit, dívat se, jak roste a prožívá bezstarostná dětská léta a dospívání, odešel do nebe. Nolan onemocněl agresivní formou rakoviny rabdomyosarkomem. Tato rakovina postihuje kosti a je velmi obtížné ji léčit. Téměř vždy toto závažné onemocnění bohužel končí smrtí. Chlapeček odolával dlouhých 15 měsíců.
Vše začalo tím, že si malý Nolan stěžoval na ucpaný nos. Rodiče se domnívali, že se jedná pouze o nachlazení. Ovšem po čase, když jeho potíže neustupovaly, naopak se cítil častěji unavený a vše ho bolelo, rozhodli se jít k lékaři.
Zpráva lékařů rodiče doslova zdrtila. Chlapec měl rakovinu, která již napadla kosti, měkké tkáně, a dokonce i tukové tkáně. Šířila se velmi rychle. Ihned byla zahájena léčba chemoterapií. Nolanovi z léčby vypadaly vlásky a pociťoval neustálou bolest a únavu.
Nejtěžší bylo pro rodiče dívat se na svého syna, který tak trpěl a oni mu nemohli pomoci. Po téměř roce nemoc zasáhla srdce i plíce a malý Nolan, který už ani nejedl, pomalu umíral. Lékaři před rodiči nic neskrývali, jednali s nimi na rovinu a jak o průběhu nemoci, tak léčby je podrobně informovali.
Jednou, když se Ruth, matka chlapce sprchovala, lehl si malý Nolan v koupelně na koberec a řekl jí, že už chce jít do nebe, kde ho už nic nebude bolet a bude moci odpočívat, protože je velmi unavený. “Jsem tak unavený, že už nechci bojovat maminko.” Ruth vzala svého syna do náruče a řekla mu, že v nebi ho už nic bolet nebude a ona se tam s ním setká. Nolan se na ni podíval a řekl jí, že se na tu cestu těší a bude na ni čekat.
Druhý den chlapeček upadl do kómatu a několik dní poté zemřel. Odešel v klidu a matka ví, že už jejího chlapečka, který tolik trpěl, nic nebolí a je v nebi s anděli, může se smát, běhat a dělat vše to, co malí kluci dělají.
